Tamponový tisk

Tamponový tisk pracuje na principu tisku z hloubky. To znamená, že tisková forma je reliéfní a tiskové plochy jsou pod úrovní ploch netisknoucích. Zároveň se však jedná o nepřímou metodu tisku. Z toho vyplývá, že tisková forma s potiskovým materiálem vůbec nepřijde do styku. Barva je přenášena pomocí tampónu ze silikonového pryže.

Tampontisk původně vznikl jako tisková technika pro potisk ciferníků náramkových hodinek. Obrovský rozvoj tato technika zaznamenala až v šedesátých letech minulého století. Do té doby technika používaná výlučně v hodinářském průmyslu, se začala jevit jako ideální řešení potisku nejsložitějších materiálů. Když poté přišel vynález silikonového tampónu a zdokonalení tampotiskových strojů, technika zažila svůj skutečný boom.

Tampotisk je v zásadě jen upravený hlubotisk do nepřímé tiskové metody. Začátek tiskového procesu je tedy stejný jako u hlubotisku. Máme reliéfní tiskovou formu (klišé), na kterou je pomocí těrky nanesena barva. Klišé je následně otřeno stěrkou, přebytečná barva z povrchu klišé je tedy setřena a tím je zajištěno, že barva zůstane pouze v tisknoucích místech zahloubených pod povrchem. Místo toho, aby byla samotná tisková forma otisknuta na potiskový materiál, přichází na řadu tampón. Ten se přitlačí na klišé a barva z něj je na tampón obtisknuta. Tampón pak přenese obtisknutý vzor na potiskový materiál. Zatímco tampón předává vzor potiskovému materiálu, klišé se už opět plní barvou a proces tak začíná nanovo.

K tomuto procesu je zapotřebí speciální barva, která usychá nerovnoměrně a na povrchu zůstává vždy mírně lepkavá. Díky tomu je možné předání vzoru mezi tampónem a potiskovým materiálem.

Tampóny se dnes odlévají ze silikonového kaučuku s přidáním silikonového oleje a dalších plniv. Obsah silikonového oleje v tampónu určuje jeho tvrdost. Tvrdostí máme několik. Obecně platí, že čím nerovnější je povrch potiskového materiálu, tím je potřeba měkčího, a tím pádem přizpůsobivějšího tampónu. Kromě různých tvrdostí tampónu máme i různé tvary. I tady se požadavky odvíjejí od tvaru potiskového materiálu.

Díky přenosu vzoru přes tampón, který je neuvěřitelně přizpůsobivý, je možné potiskovat materiály téměř všech tvarů a povrchů. Právě díky této vlastnosti bývá nejčastěji používán na potisk malých a nerovných povrchů. Uplatňuje se v propagaci a reklamě (potisk propisek, zapalovačů, otvíráků na pivo, žetonů do košíků, dárkových předmětů…), ve farmaceutickém průmyslu (potisk tablet, injekčních stříkaček, infuzí…). Dále se touto metodou potiskují třeba hračky, kosmetické výrobky a vybrané obaly na potraviny. Tamponový tisk se uplatňuje také průmyslovém tisku (osvětlovací tělesa, autopříslušenství, součástky spotřební elektroniky, tlačítka a kryty mobilních telefonů…). Tampotisk se prostě uplatňuje na místech, kde už si ostatní tiskové techniky nevědí rady.