Sítotisk

Sítotisk je metodou průtlačného tisku. Barva tedy není nanášena na tiskovou formu a z té následně otiskována, jako je tomu u ostatních technik, ale je skrz ni protlačována. Sítotisk je jedinou metodou spadající do této kategorie a princip této techniky je zcela unikátní.

Jedná se o metodu vyvinutou v roce 1929 v USA, odkud ji Evropa po válce převzala. Ovšem základní technologie této metody je mnohem starší a vymyšlena byla Číně.

Sítotisk stojí na principu protlačování barvy skrze síto. Síto je tvořeno rámem, na který je napnuta síťovina jako malířské plátno na svůj rám. Materiály používané na síťovinu jsou nejčastěji uhelon, nivold, hedvábí nebo kovová vlákna. Síto je upraveno tak, aby (dle motivu) některá místa byla pro barvu průchozí a jiná ne. Pokud chceme tisknout vícebarevný motiv, musíme mít pro každou barvu vlastní síto s vlastním motivem. Motiv se na síto nanáší nejrůznějšími technikami, nejčastější je však metoda fotomechanická.

Když je připraveno síto s motivem, může začít proces samotného tisku. Nejprve je nanesena barva, která je následně, pomocí těrky, protlačena nezalepenými otvory v sítu na potiskový materiál. Těrka se skládá z pevného (dřevěného, kovového…) držadla a gumového břitu.

Spektrum potiskových materiálů u sítotisku zahrnuje vše od papíru, přes kov a plast, až po textil. Je tak asi největší ze všech ostatních dostupných tiskových technik. Konkrétně u potisku textilu je tato metoda velmi oblíbená, protože vytváří velice kvalitní a trvalý potisk. Textil je poté možno prát a žehlit dle libosti a s potiskem se nic nestane.

Obecně platí, že za pomoci sítotisku je na potiskový materiál nanesena mnohem silnější vrstva barvy než u ostatních technik. Tomu také odpovídají potiskované produkty. Sítotisk je nejčastěji volen u tisku plakátů, obalů, samolepek... U potisku CD a DVD a u potisku textilu. Jeho využití je opravdu velice rozmanité.

Výhodou sítotisku je tedy rozhodně rozsah potiskových materiálů. Sítotisk však má i několik nevýhod. Zaprvé je to menší efektivita sítotiskových strojů. Ty sice poslední dobou zaznamenaly obrovský rozvoj a kromě ručních sítotiskových stojů dnes máme i poloautomatické a automatické, stále ale je jejich efektivita menší. Dalším negativem této techniky je dlouhá doba sušení již potisknutých materiálů a také nemožnost vytisknout dostatečně ostré jemné detaily. Proto třeba tisk fotografií touto metodou nepřichází v úvahu.