Flexotisk
Flexotisk je metoda patřící pod tisk z výšky. Z toho vyplívá, že tisknoucí plochy vystupují nad plochy netisknoucí. Jedná se o metodu tisku pocházející již z konce 19. Století. Je ovšem nutné podotknout, že tehdejší metoda byla jen primitivním původcem metody dnešní, a proto se také podobají jen vzdáleně. Tehdy se jednalo o takzvanou metodu gumotisku.
Flexotisk funguje na principu soustavy několika válců. Barvu navalujícího válce, aniloxového (rastrového) válce, formového válce a tlakového válce. Barvu navalující válec čerpá barvu ze zásobníku a přenáší ji na aniloxový válec, který je pokryt drobnými jamkami. (Aniloxové válce jsou vyrobeny z kovu nebo z keramiky. Keramické rastrové válce mají nespornou výhodu v životnosti, která je až čtyřicetinásobně delší než u válců kovových. Jamky jsou do válce zhotoveny dnes nejčastěji gravírováním nebo gravírováním pomocí laseru. V prvním případě jsou jamky do válce vyraženy diamantovým hrotem, v případě druhém jsou vypáleny pomocí laseru.)
Když je barva přenesena z navalujícího válce na rastrový, zachytí se v jamkách a odtud je přenesena na válec formový, na jehož povrchu je umístěna elastická tisková deska. Právě tato flexibilní elastická tisková deska je charakteristická pro tuto tiskovou techniku. Tisková deska je dnes vyráběna z fotopolymeru, nebo z gumy. Dříve se k tomuto účelu používal téměř výlučně pryž. K formovému válci je tisková deska připevněna pomocí oboustranných lepících folií nebo pomocí návleků.
Poslední v soustavě je válec tlakový, který vytváří potřebný tlak k otisku vzoru na potiskový materiál, který je umístěn právě mezi formový a tlakový válec.
Flexotisk v poslední době zaznamenal výrazný růst kvality a také upevňuje své místo mezi tiskovými technikami. A to především kvůli své nesporné výhodě, širokému spektru možných potiskových materiálů. Zdaleka se zde nejedná jen o papír, ale také různé plastické hmoty, fólie a plastové obaly. Dokonce je zde i možnost potisku materiálu s nerovným povrchem. A to je, v dnešním věku plastových obalů a igelitových tašek, obrovská výhoda této metody. Flexotisk však má nejen řadu výhod, ale také své nevýhody. Tou nejvýraznější zde bude možná deformace motivu vlivem měkké formy. V dnešní době jsou tyto problémy nejrůzněji eliminovány, faktem však zůstává, že k nim docházet může.
Jak je zmíněno výše, jeden z důvodů, proč obliba a využívání flexotisku roste, je jeho univerzálnost. Této vlastnosti tedy logicky musejí být uzpůsobeny i flexotiskové stroje. V zásadě máme dva modely toho, jak mohou být tyto stroje uspořádány. Jedná se o uspořádání lineární, kde jsou všechny komponenty v řadě za sebou. Podobně je tomu například u ofsetových strojů. Nebo jsou všechny agregáty uspořádány kolem centrálního tlakového válce. Častější je první varianta s komponenty v řadě.
Stroje jsou nejčastěji uzpůsobeny na variantu tisku „z role do role“. Na jedné straně je role potiskového materiálu. Ta projde tiskařským strojem a potiskovým procesem a na druhé straně je opět navíjena do role. Stroj je však možné sehnat i v úpravě s nožem na výstupním konci a potisknutý materiál je při výstupu z tiskárny rovnou dělen na jednotlivé archy, části.
Zajímavostí na flexotiskových strojích je to, že do jejich soustavy je možné přidávat i tiskové jednotky s jinými technologiemi. Lze tak například flexotiskovou metodu zkombinovat s hlubotiskem, s jehož pomocí je tak možné nanášet speciální ochranné prvky. Nebo s metodou sítotisku, která může být použita na ta místa, kde je požadována vysoká vrstva nánosu nebo metalické barvy.
Speciálním komponentem pro flexotiskařské stroje je delamizační a relamizační jednotka. Jedná se o komponent používaný při tisku na samolepící materiály. Samolepicí materiál je v průběhu tisku oddělen od silikonového nosiče a materiál může být potisknut přímo do lepidla. Potom jsou oba díly zase spojeny. Tato technika je používána tam, kde je vyžadován potisk na vnitřní stranu etikety, tedy do lepidla.
Použité zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Flexotisk
http://sshopct.cz/polygrafie/all/8/data/tiskove.techniky.pdf